Kroky
Jak se vyhrává zápas sumo: kimarite
Jedno pravidlo, dlouhý seznam technik a rozhodčího vějíř: jak se vyhrává zápas sumo, které chvaty uvidíte nejčastěji a proč lze verdikt napadnout.
Rezervujte si místo v ringu ↗Rychlá odpověď
Zápas sumo je vyhrán, když zápasník vytlačí svého soupeře z ringu nebo ho srazí tak, že se hlíny dotkne cokoli jiného než chodidla jeho nohou. Vítězná technika se nazývá kimarite. Japonská sumo asociace jich uznává 82, ale běžně se používá jen asi tucet. Rozhodčí jmenuje vítěze svým vějířem a sudí mohou verdikt napadnout. Sledování síly ven, vytlačení, hodu a sražení pokrývá většinu zápasů.
Jediné pravidlo
Wikipedie shrnuje pravidla sumo jednou větou: zápas rozhodne to, že je zápasník vytlačen z dohyō, nebo že se uvnitř něj dotkne země jakoukoli částí těla kromě chodidel. Aby prohrál, nemusí se dotknout země mimo ring. Ring je kruh z rýžových balíků částečně zapuštěných do vyvýšené hliněné plošiny, takže je jeho okraj snadno viditelný a konec zápasu je jasný.
Dva styly
Zápasníci se kloní ke jednomu ze dvou přístupů. V pásovém stylu, yotsu-zumō, zápasník uchopí soupeřovo mawashi a vytlačí ho ven. V tlačném stylu, oshi-zumō, žene soupeře zpět, aniž by ho pevně uchopil. Wikipedie oba popisuje jako základní formy a tyto styly vysvětlují, proč mohou dva zápasy vypadat tak odlišně: jeden je zápas, který se postupně ztiší, druhý je výbuch výpadů, jenž skončí téměř tak rychle, jak začal.
Vyhnání
Jorikiri, tedy vytlačení soupeře čelním tlakem, je základním chvatem. Zápasník se drží pásu mawashi, případně soupeře uchopí celým tělem, a vytlačí ho z kruhu. Wikipedie jej označuje za nejčastější kimarite a uvádí, že tvoří 32,4 procenta všech profesionálních zápasů. Pokud souboj skončí tím, že jeden zápasník dotlačí druhého pozpátku přes slaměný okraj, jde s největší pravděpodobností o jorikiri. Jeho blízký příbuzný, joritaoši, končí stejně, jen poražený navíc upadne.
Vytlačení
Oshidashi, čelní vytlačení, využívá pouze paže: zápasník se nedrží pásu a udržuje kontakt, dokud soupeř neopustí ring. Tsukidashi je stejný princip provedený pomocí výpadů a bez udržování kontaktu. Wikipedie je uvádí mezi základními technikami. Jsou typickým znakem tlačného stylu a bývají rychlé, což je jeden z důvodů, proč prvních několik sekund zápasu tolik ovlivňuje výsledek.
Přikrývky a bouchnutí
Hody tvoří vlastní skupinu. Uwatenage, hod přes rameno, spočívá v tom, že útočník dosáhne přes soupeřovu paži, uchopí pás a hodí ho stranou na zem. Hatakikomi, sražení úderem, způsobí, že soupeř padne vpřed po úderu na rameno, záda nebo paži. Wikipedia uvádí, že mnozí ho považují za poslední možnost, když jsou zatlačeni, ačkoli někteří zápasníci se na něj spoléhají. Také poznamenává, že díky vynikající technice mohou menší zápasníci porazit mnohem větší soupeře.
Vítězství bez techniky
Wikipedie uvádí také pět netechnik, tedy způsobů, jak zvítězit bez použití techniky. Patří mezi ně soupeř, který neúmyslně vyšlápne z kruhu, aniž by byl napaden, předkloní se příliš daleko dopředu uprostřed vlastního útoku, nebo přepadne dozadu, aniž by proti němu byla použita technika. O zápase může rozhodnout i faul: úder zavřenou pěstí je jedním ze zakázaných pohybů zvaných kindžite a diskvalifikuje provinilce. Seznam je dlouhý a téměř vše na něm je vzácné.
Rozhodčí a fanoušek
Rozhodčí, gyōji, na konci oznámí kimarite, i když soudci mohou jeho verdikt změnit. Ukáže svým gunbai, pevným válečným vějířem, na stranu vítěze. Pokud jeden z pěti soudců kolem ringy vznese námitku, sejdou se v ringy k mono-ii a podle Wikipedie mohou verdikt potvrdit, zvrátit nebo nařídit opakování zápasu. Videoposouzení přidává další dva soudce. Rozhodnutí není konečné, dokud tato rozprava neskončí.
Na co si dát pozor
Na turnaji poslouchejte, jak moderátor nazývá jednotlivé techniky, a sledujte úchop: ruka na pásu ukazuje na vynucené vytlačení nebo hod, otevřené dlaně na hrudi na vytlačení. Sledujte nohy u hranice, protože právě tam se zápas zlomí. Cíl učení se této terminologii je jednoduchý: když si jeden ze zápasníků náhle sedne do hlíny, budete vědět, že se stalo něco konkrétního, a přibližně co.
Zdroje